Čím více kontrolujeme, tím méně ovládáme
Kontrola se stala novým náboženstvím. Svět uniká, čím více se ho snažíme pochopit, tím víc se vzdaluje, je komplikovaný a chaotický. Ale kroky a REM fázi máme, naivně, pevně pod kontrolou. Productivity hacks, checklisty a notion templates jsou nové liturgie. Mezilidské vztahy a osobnosti ukládáme do pseudo-psychologických modelů a přemýšlíme, jaká podivná kombinace čtyř písmen k nám nejlépe sedne. Chceme měřit, zapisovat a optimalizovat. Naší algoritmizovanou modlou je kapesní bůh s notifikacemi, digitální věštbou a elektronickým svědomím.
Čísla ukazují sílu této víry. Cirka 72 miliard dolarů je hodnota sledovacích aplikací. To jsou aplikace které sledují nás a my, skrze ně, sebe - své návyky, produktivitu, zdraví... Projekce růstu na rok 2030 je až 155 miliard dolarů. Masivní růst reflektuje kulturní posun směrem ke kvantifikaci sebe rozvoje. Chytré hodinky, náramky a další blbůstky nám zpřístupnili metriky o kterých jsme nevěděli, že je chceme.
Kontrolujeme kulisu toho, co je život. Ne jeho samotného ve své chaotické, nepředvídatelné a plné podstatě. Maskovaná realita. Iluze. Stín originálu. Perfektní simulakrum.
Čím víc se snažíme mít zdánlivě podstatné pod kontrolou, tím víc se nám skrývá jasnost bytí. Zbytečně si přinášíme stres a odvracíme pozornost od intuice. Budujeme systém očekávání, že vše jde lineárně zlepšovat, a když to drhne, trápíme se, Sám na sobě pozoruji, když se příliš fixuji na nějaké povrchní metriky, jak se najednou cítím zkroušeně - když je neplním. A klid je fuč.
Nejsmutnější na tom je, že pravý cíl zůstává uvězněný a jeho místo si vzala kompulzivní potřeba – zapisovat. Čísílková obsese, písmenková polívka perfektního skóre. Pro uživatele se cílem stávají krátkodobé metriky místo dlouhodobé změny návyků.
Design těchto aplikací je často uzpůsoben tak - abyste na nich strávili co nejvíc času a pokojně odevzdali svá data technofeudalistickým vládcům. Kteří vám pak zobrazí co nejvíc reklamy nebo vás dotlačí k nákupu prémiové verze. Protože cílem není altruismus, ale profit.
Nemyslím si, že máme okamžitě vymazat z telefonu všechny aplikace, kam si něco zapisujeme. Možná by jen stačilo zapřemýšlet která aplikace je navržená, aby mi opravdu pomohla. Poznat nástroj od klece.
Ale problém netkví jen v digitálních platformách. Obdobný model myšlení si přenášíme do bdělého života. Standardizují a kvantifikují se procesy, unifikují produkty a kultury. Vše se porovnává a hodnotí. Jakoby na tom záleželo. Probíhá epidemie krátkodobého přemýšlení a quick fixes. Ale žít reaktivně je kontraproduktivní. Je potřeba přemýšlet dlouhodobě, systémově. Protože to vyvedlo lidstvo z temných lesů a jeskyní.
Dlouhodobé přemýšlení ale vyžaduje kapacitu k přemýšlení. Ta je vyčerpaná, přesycená žertovnou krabičkou z vibrující kapsy. Moderní krysí závod, který není o dluhu finančním, ale "časovém". Pár pochybných aplikací nás nespasí. Dávní předkové věřili ve skřítky a draky a my v jedničky a nuly. Tak kdo je primitivnější?